Z odborných časopisů

Informační dálnice je přelidněna. Prezident B. Clinton prohlásil 10. října v Knoxvillu v Tennessee: “Dejme Americe Internet II, který by univerzitám umožnil komunikovat mezi sebou 100 až 1000krát rychleji, než mohou dnes.“ Jedna z velkých agentur financujících americkou vědu (NSF) dosud vydávala na budování vysokorychlostní páteřní sítě ročně 10 milionů dolarů. Clinton přislíbil požadovat v návrhu rozpočtu na rok 1998 částku 100 milionů dolarů. Nová páteřní síť zatím spojuje 13 univerzit. Očekává se, že do konce roku bude propojeno 30 univerzit a během 3 let 100 univerzit. Zatímco současný internet má typickou propustnost páteřní sítě 45 megabitů za sekundu, vysokorychlostní síť by měla dosáhnout kapacity 622 megabitů za sekundu.

(Science 274, 335, 1996)

Laický tisk v říjnu zaznamenal především udělení Nobelových cen. Celkem bez povšimnutí zůstala cena Volva za životní prostředí, kterou v r. 1996 dostal britský chemik a vynálezce James Lovelock. Odměna činí 227 000 dolarů. Lovelock je veřejnosti znám především jako autor hypotézy Gaia, předpokládající, že Země je samoregulující se systém, který se chová jako živý organizmus (viz Vesmír73, 236, 1994). Za tuto metaforu jej někteří vědci řadili někam mezi šarlatány. Jak však prohlásil nositel Nobelovy ceny za chemii z r. 1995 Sherwood Rowland: „Lovelockova idea pomohla lidem pochopit interakce mezi biosférou a atmosférou. Je to užitečný způsob, jak tyto věci popsat.“ Jako tvůrčí typ se Lovelock o kritiky příliš nestaral. Vyvinul detektory schopné v atmosféře měnit koncentraci extrémně zředěných látek, které mohou ohrožovat životní prostředí. Tyto detektory umožnily rozvoj chemie atmosféry, včetně rozpoznání chlorofluorokarbonů jako látek poškozujících ozonovou vrstvu.

(Science 274, 349, 1996)

Ve Spojených státech se u černošského obyvatelstva vyskytuje hypertenze mnohem častěji než u bělošského. Tento rozdíl byl alespoň částečně přičítán odlišnostem ve stravování a v míře stresu. Nyní se patrně narazilo i na genetické faktory. Endotelin je protein, který stahuje cévy. Zjistilo se, že zdraví běloši a zdraví černoši mají zhruba stejnou koncentraci tohoto proteinu v krvi. U osob s vysokým krevním tlakem se však ukázaly rozdíly: zatímco bílí hypertonici měli koncentraci endotelinu v krvi vyšší pouze čtyřnásobně než zdraví jedinci, černoši osminásobně. Předpokládá se, že produkce endotelinu je geneticky podmíněná. Jaká je jeho role při vzniku hypertenze, se však teprve rýsuje.

Science 274, 725, 1996

vznikl jako vedlejší produkt fyziky elementárních částic. Jeho výkonnost dosahuje 100 gigaflops za sekundu. Využíván bude všude tam, kde je zapotřebí rozsáhlých výpočtů v reálném čase (např. v medicíně při zpracovávání obrazu, pro meteorologické předpovědi ap.).

V této souvislosti bychom rádi citovali z amerického časopisu Popular Mechanics z r. 1949, který tehdy napsal: „Počítače v budoucnosti nebudou vážit víc než 1,5 tuny.“

(CERN Courier Nov./Dec. 96, str. 4)

Tuto otázku si položili Ian McCloskey a R. Fitzpatrick v Sydney.Napadlo je, že by mohly u lidí existovat ještě jiné senzory rovnováhy, které jsou vzdálené od senzorů rovnováhy v uchu. Snad i ke svému vlastnímu překvapení hledané senzory brzy nalezli, a sice v lýtkovém svalu. Poměrně rafinovanými pokusy odfiltrovali zrak, cit v chodidlech a další podezřelá sídla senzorů, až jim zůstal pouze lýtkový sval. Jejich studie má vyjít v časopise Journal of Neurophysiology. Samotní badatelé komentují svůj objev: „Neříkáme, že vestibulární aparát nic nedělá. Říkáme pouze, že nic nedělá, když stojíme vzpřímeně.“ Starší lidé často trpí degenerativním onemocněním nazývaným periferální neuropatie, které postihuje axony nervů v lýtkových svalech, a to by pak mohlo vysvětlit častější výskyt pádů.

New Sci. 152, No. 2054, str. 19

Podle Gordona Moora z firmy Intel vyrábí lidstvo ročně více tranzistorů, než kolik kapek deště spadne v Kalifornii za celý rok, a vyrobit jeden tranzistor stojí méně, než vytisknout jedno písmeno na této stránce!

Nature 384, 307–308, 1996

V letech 1994-1995 probíhala v 41 zemích (celkem na 287 896 žácích) studie, kterou řídil Albert Beaton z Boston College. Ve studii se používaly standardizované testy. Beaton dospěl k závěru, že výuka (přírodním) vědám a matematice dosahuje nejlepších výsledků na Dálném východě a v bývalém komunistickém bloku (viz tab. níže). Studie zjišťovala i údaje o učitelích a o domácím prostředí žáků. Celkem nepřekvapuje, že nejlepšího umístění dosahovali žáci, kteří mají buď vzdělané rodiče, anebo mají doma studijní pomůcky (počítače, knihy ap.). U věd o živé přírodě nebylo rozdílů mezi chlapci a děvčaty, nepatrný rozdíl se projevoval u matematiky a jediný předmět, kde se chlapci umísťovali trochu lépe, byla fyzika. Pramen: New Sci. 152, No. 2057, str. 12

Desetitisíce lidí v severopákistánském městě Rabwah vzdalo 25. listopadu čest fyzikovi Abdusu Salamovi, který zemřel 21. listopadu 1996. Abdus Salam dostal Nobelovu cenu za fyziku r. 1979 spolu se S. Glashowem a S. Weinbergem za teorii elektroslabých interakcí (Vesmír 59, 6–7, 1980). Podrobnější biografické údaje o jeho osobě uvedl článek J. Niederla: O složitých cestách k Nobelově ceně, Vesmír 65, 45-46, 1986. Jako ředitel Mezinárodního centra teoretické fyziky v Terstu byl inspirujícím učitelem fyziků po celém světě. Usiloval o to a neúnavně opakoval: „Především potřebujeme vědeckou gramotnost a výuku vědám – na všech stupních, zejména vyšších – pro inženýry a technology. To si vyžaduje inspirující učitele a nikdo nemůže být inspirujícím učitelem, aniž by zakusil a vytvořil alespoň špetku živé vědy během některé části své kariéry. K tomu jsou třeba dobře zařízené výukové laboratoře a – v dnešní době rychle se vyvíjející vědy – nejnovější časopisy a knihy. To je minimální vědecká infrastruktura, kterou potřebuje každá země.“

Nature 384, 296, 1996

U většiny žab, podobně jako i u jiných obratlovců, je ušní bubínek (tympanum) spojen s vnitřním uchem malou kůstkou, která přenáší vibrace bubínku k vlastnímu sluchovému orgánu. U rodu Atelopus je tomu však jinak. Většině ze 70 známých druhů tato kost chybí a dodnes bylo záhadou, jak slyší. A že skutečně slyší, bylo ověřeno experimentálně přímo v terénu. Samci těchto drobných žabek jsou silně teritoriální a své území bedlivě střeží. Dávají přitom o sobě vědět hlasitým voláním, na které ostatní jedinci reagují.

E. Lindquist a T. Hetheringtion studovali vzácný druh tzv. zlaté žáby (Atelopus zateki), která žije v Kostarice a v Panamě. Odhalili, že pokožka těchto žab je „naladěna“ na frekvenci 2 kHz, tedy právě na frekvenci žabího „zpěvu“. Oba vědci se domnívají, že se vibrace pokožky přenášejí na vnitřní orgány (zejména žaludek) a odtud stimulují sluchové nervy.

New Scientist 152, No. 2059, str. 23

Allen Northrup se svými kolegy z Národní laboratoře v Kalifornii vyvinul přenosné zařízení na detekci genetického materiálu. V malém kufříku je vybavení schopné zastat práci jako běžná laboratoř molekulárních biologů. Pomocí metody PCR lze např. namnožit vzorky DNA a analyzovat je na „přiloženém“ počítači. Předpokládá se využití v kriminalistice nebo k identifikaci těl při hromadných haváriích, leteckých neštěstích, zemětřesení, ale také za války – ostatně výzkum financoval Institut patologie ve Washingtonu, D.C., který patří Pentagonu.

New Scientist 152, No. 2059, str. 26

Až dosud byly ruské vojenské výzkumné ústavy chráněny před masivním „zeštíhlením“, kterým prošly civilní vědecké ústavy. Přestože na 15 000 vědců a inženýrů z vojenských ústavů dostává plat přímo z mezinárodních zdrojů (v obavách ze šíření vojenských technologií), došlo v minulém roce i ve vojenských ústavech k redukcím. V této situaci není nouze ani o patologické jevy. Otřesně působí zpráva o sebevraždě ředitele vojenské výzkumné laboratoře Čeljabinsk 70 Vladimíra Nechaje. Další podobný případ nastal v Kazani, kde ředitel Ústavu informatiky Karen Žamogorcjan nejdříve zastřelil své dva zástupce, vedoucího oddělení, jednoho staršího badatele a pak i svoji ženu.

Nature 384, 295, 1996