Vpády energetických elektronů ze Slunce do horní poloviny ozonosféry
Zjistilo se, že příkon přenášený do horní poloviny ozonosféry relativistickými elektrony bývá o 3 až 4 řády větší než energie, kterou zde uvolňuje extrémní ultrafialové záření a kosmické záření, podílející se na chemických reakcích zajišťujících „rovnovážný“ stav kolísavého množství ozonu (viz Vesmír 75, 12–13, 1996/1). Energie uvolněná elektrony činí až 100 keV v cm3 za sekundu. Je možno se domnívat, že invaze elektronů souvisí s koronálními paprsky směřujícími při snížené erupční a skvrnové sluneční aktivitě kolem ekliptiky, a tedy i k planetě Zemi. Není zatím jasné, kde dochází k získání velké energie (řádu MeV) elektronů pronikajících do těchto výšek. Dalo by se očekávat, že to bude pravděpodobně v prostorech plazmových nestabilit v heliosféře nebo v zemské vnější magnetosféře, umístěných v mezivrstvách, kde se střetávají protikladná magnetická pole. Procesy spojené s výskytem nestabilit plazmy v mezivrstvách heliosféry se očekávaly již v roce 1968 (Sol. Phys. 4, 373, 1968).
Jak působí tyto nečekaně silné kolísavé elektronové toky na ozonosféru?
Zprávu o tomto jevu obsahuje sborník z vědecké konference o problematice prostředí planety Země, která se r.1994 konala v Sagamihaře v Japonsku.