Pohlavní zneužívání dětí

Existují šokující doklady o dětské prostituci. Jejich opakované zveřejňování vedlo r. 1990 k založení ECPAT (End Child Prostitution in Asian Tourism), zaměřené na asijské země. Varujícím zjištěním této organizace je nečekaně obrovský počet zotročených a sexuálně vykřisťovaných dětí i mladých lidí na celém světě. Překvapivá jsou např. zjištění původu zahraničních turistů zadržených v asijských zemích pro pohlavní zneužívání dětí (25 % z USA, 18 % z Německa, 14 % z Austrálie a 12 % z Velké Británie). Nezbytné řešení problému v mezinárodním měřítku je komplikováno rozdílnými příčinami zneužívání dětí, nejednotností už v samotném chápání pojmu „dítě“, a zejména odlišnostmi trestního zákona jednotlivých zemí. Liší se i stanovení minimálního věku souhlasu s pohlavním stykem: 12 let na Maltě, ve Španělsku, Vatikánu a na Filipínách, 13 let v Japonsku a Jižní Korei, 14 let v Albánii, Bulharsku, Německu a Brazílii, 15 let ve Francii, České i Slovenské republice a Thajsku, 16 let v Belgii a Austrálii, a dokonce 20 let v Chile.

U nás je věková hranice platného souhlasu s pohlavním stykem 15 roků chráněna ustanovením §242 Trestního zákona a je shodná s věkovým limitem pro počátek trestní odpovědnosti. Jestliže se dnes diskutuje o snížení hranice trestní odpovědnosti, pak by nebylo nikterak prospěšné uvažovat v souvislosti s touto diskusí o snížení věkového limitu souhlasu s pohlavním stykem. Zatímco trestných činů se dnes stále častěji dopouštějí osoby mladší patnácti let, k prvním pohlavním stykům zde stále dochází jen výjimečně. Před pohlavním zneužíváním osob, na kterých je mladistvý subjekt nějak závislý, chrání mládež do 18 let věku ustanovení §243 Trestního zákona. Ustanovení §217 Trestního zákona o ohrožování mravní výchovy mládeže umožňuje trestat ty případy, kdy dospělá osoba svádí osobu mladistvou k nepravostem.

Podle průzkumu pražského Sexuologického ústavu (z konce r. 1994) mělo ve věku do 15 let nějakou zkušenost s pohlavním zneužitím dospělou osobou více než 8 % žen a téměř 5 % mužů. Tato zkušenost je podle našich poznatků častější u všech patologických vzorků populace, vysoký výskyt pohlavního zneužívání v dětství byl zjištěn u psychiatrických pacientů a u recidivujících delikventů.

je sexuální deviace, při které je subjekt eroticky přitahován dítětem bez patrných druhotných pohlavních znaků. Touto deviací trpí pravděpodobně pouze muži. Již u živočichů je dobře známo, že za normálních okolností „mláděcí“ rysy objektu nejsou schopny sexuálně vzrušit.

Nevíme, kolik mužů poruchou sexuální motivace trpí, víme však spolehlivě, že zdaleka ne každý pedofilně orientovaný muž své sexuální deviaci podlehne v tom smyslu, že by se dopustil sexuálního zneužívání dětí. Vysoký je podíl pedofilních deviantů na spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 tr.z. V našich souborech pachatelů tohoto trestného činu tvoří praví pedofilové více než polovinu. S rostoucím věkem zneužívaných mladých objektů zastoupení pedofilních deviantů mezi pachateli klesá. Tato skutečnost současně ovšem znamená, že podstatného podílu sexuálních deliktů na dětech se dopustí lidé bez sexuální deviace. U nedeviantního pachatele je dětský objekt zpravidla náhražkou jinak preferovaného objektu dospělého a sexuálně zralého. Objekt s vyjádřenými druhotnými pohlavními znaky je ovšem z biologického hlediska erotickým objektem standardním, i když se na něj vztahuje zákonná ochrana.

Nejen vlastní sexuální zneužití nebo prostituce může dítě dlouhodobě traumatizovat. Podobný vliv může mít i zneužití k výrobě dětské pornografie. Tam, kde s tím mají zkušenosti, pozorují, že pro oběť takového deliktu není snadné žít s vědomím, že někde existují a jsou distribuovány pornografické materiály s jeho obličejem. Oběti sexuálních deliktů by měly být chráněny také před sekundární traumatizací. Toho lze dosáhnou jen tak, že se jejich vyšetřování ujmou speciálně zaškolení policejní vyšetřovatelé a psychologové.

Resocializace není jednoduchou záležitostí. Pokud je mladý člověk spojován s prostituční subkulturou, často jej výchozí společenství již odmítá přijmout.

Pro monitorování sexuálního zneužívání a pro snadnější komunikaci s postiženým je třeba budovat speciální střediska se „zvláště nízkým prahem dostupnosti“, která musí sloužit každodenně po celých 24 hodin. Velký význam zde mají nevládní organizace.

Na pražské konferenci „East–West“, konané v září 1996, jeden účastník poukázal na případ, kdy v masmédiích byla plným jménem a bydlištěm uvedena nezletilá oběť sexuálního deliktu, zatímco dospělý pachatel byl skryt za iniciály. Je opravdu dosti obvyklé, že naše média a s nimi souhlasně též úřady mají tendenci obviňovat nedospělé oběti sexuálních deliktů z jakési „spoluúčasti“. Tento stereotyp způsobuje, že při zprávě o prostituujících se dětech se veřejnost zalyká zlobou vůči nemravným nedospělcům a zcela přehlíží pravé viníky, jimiž jsou konzumenti komerčního sexu s nezletilými objekty.

Léčení sexuálních delikventů se považuje v mnoha zemích za nezbytný doplněk trestní sankce. Musí být podpořen zájmem orgánů činných v trestním řízení. Terapie těžkých sexuálních delikventů by měla být vykonávána ve specializovaných zařízeních, kde pracuje zvláště kvalifikovaný personál.

Zvláštní pozornost zasluhuje řádná evidence recidivujících pachatelů pohlavního zneužívání. Také u nás máme zkušenosti s tím, že není vždy jednoduché zabránit pedofilnímu delikventovi několik let po propuštění z vězení, aby byl třeba v zaměstnání v bezprostředním kontaktu s dětmi. Interpol se zabývá myšlenkou vytvořit mezinárodní registr specializovaných sexuálních delikventů. Bude zřejmě nezbytné, abychom v zájmu zabránění recidivám poněkud omezili jinak dosti absolutně nahlížená lidská práva zločinců.

Ve společném prohlášení zúčastněných delegací se praví zejména, že je povinností států chránit děti před sexuálním vykořisťováním a zneužíváním. Děti musí najít u svých vlád ochranu před moderními formami nucené práce, otroctví a obchodu s lidmi. Zneužívání dětí souvisí se situací v rodině, komunitě i státu. Je nepřípustné zacházet s lidmi jako se zbožím. Chudoba nemůže být používána k ospravedlnění komerčního sexuálního zneužívání dětí. Mezinárodní veřejnost se zavazuje, že bude prosazovat trestnost pohlavního zneužívání dětí a dětské pornografie všude tam, kde dosud není právně zakotvena.

Mezi doporučenými preventivními opatřeními jsou výzvy k zlepšení ekonomické situace rodin i k péči o vzdělávání dětí a mládeže. Zvláštní pozornost zasluhují migranti, bezdomovci a uprchlíci. Organizátoři mezinárodní turistiky musí dbát na prevenci takzvané „sexuální turistiky“ a na odhalování jedinců angažovaných v tomto svérázném „byznysu“. Masmédia mnohdy nezaujímají vůči komerčnímu pohlavnímu zneužívání dětí jednoznačně negativní postoj. S tímto jevem souvisí také potřeba trestního zákonodárství umožňujícího stíhat pachatele, kteří se pohlavního zneužívání dětí dopustili v zahraničí. Stranou v represivní složce prevence samozřejmě nezůstane ani Interpol. Zvláštní pozornost se doporučuje věnovat příhraničním oblastem, kde jsou děti sváděny k prostituci v zahraničí.

Česká republika je dnes sotva v situaci masivního vývozce sexuálních turistů. Zatím jsme spíše cílovou zemí těchto moderních sexuálních delikventů. V naší trestněprávní i občanskoprávní praxi bychom měli k mezinárodním zkušenostem neustále přihlížet.