Ozon a sluneční aktivita

Na mezinárodním sympoziu o vztazích Slunce-Země v říjnu 1996 v čínském Pekingu byla prezentována práce M. Storini z Říma a M. A. Shea a D. F. Smarta z Geofyzikálního ústředí amerického letectva v Bedfordu. Zabývají se v ní obsahem atmosférického ozonu v průběhu posledního slunečního cyklu. Množství ozonu ve vyšších zeměpisných šířkách, zvláště nad Arktidou a Antarktidou, klesalo při výskytech velké sluneční aktivity a při vysokorychlostních proudech slunečního větru. Tento poznatek naznačovaly již i výzkumy z krátkodobějších intervalů na počátku sedmdesátých let. Zdá se to logické, neboť fotochemické reakce v ozonosféře jsou řízeny kolísavými částicovými a fotonovými emisemi slunečního původu. Na ozonsoféru působí ovšem i další faktory.