Dětská leukemie a hypotéza ozáření otců před početím dětí

Hypotéza Martina Gardnera, že u dětí mužů, kteří byli vystaveni radioaktivnímu záření, je vyšší riziko vzniku dětské leukemie anebo nehodgkinovských lymfomů, patrně dostala definitivní ránu. G. Draper se spolupracovníky publikoval v British Med. J. (7117, 1181–1188, 1997) výsledky epidemiologického šetření, které zahrnovalo všechny případy rakoviny dětí narozených v Británii mezi lety 1952 a 1986. Porovnáním s registrem více než 120 000 pracovníků vystavených v zaměstnání riziku ozáření došli k následujícímu absurdně znějícímu závěru: U dětí pracovníků v registru je skutečně riziko vzniku rakoviny vyšší – zatímco v obecné populaci je toto riziko 6,5 případu na 10 000 dětí, u pracovníků v registru to je 11,9 případu na 10 000 dětí. Avšak větší riziko vzniku dětské rakoviny bylo u dětí těch otců v registru, kteří ve skutečnosti ozářeni nebyli!!! Leo Kinlein tuto absurditu vysvětluje infekcí, jež se z populace, dříve víceméně izolované, rozšířila na lidi, kteří do této oblasti přišli. (Nature 390, 107, 1997)