Byl Homo erectus současníkem našich prarodičů?

Interpretace fosilního materiálu je zcela závislá na jeho datování. Datování fosilních nálezů je ale problematická a ošidná záležitost. Občas se vezme nějaký starší materiál, doplní se novými sběry a nasadí se na to nějaká nová datovací technika, ovšem s určitým rizikem, že se nově získaná data budou poněkud lišit od těch starých. Právě toho dosáhl mezioborový tým okolo dr. Swishera. Pomocí elektronové spinové rezonance a hmotnostní spektrometrie uranové izotopové řady určili stáří zubu fosilního přežvýkavce ze stejných vrstev, z jakých pocházejí několik let staré nálezy kosterních pozůstatků Homo erectus na březích řeky Solo v Indonésii. Zjištěné údaje jsou v rozpětí 27 a 53 tisíc let, což je o 20 až 400 tisíc let méně, než uváděly předešlé studie. Nejen že se někde v koutku úlisně směje kreacionista, ale navíc, pokud se tato měření přes mnohé (a závažné) pochyby dále ověří, bude to znamenat změnu pohledu na průběh evoluce člověka v jihoasijském prostoru. Znamenalo by to totiž, že Homo erectus na Jávě přežil o 250 000 let déle než na asijské pevnině, o milion let déle než v Africe, a v jihovýchodní Asii byl současníkem samotného Homo sapiens. Pouhý tento fakt by popřel některé teorie vyslovené o původu a šíření našeho druhu. (Science 274, 1841 a 1870, 1997)