Amatéři v paleontologii

často škodí. V poslední době sága albertosaura svědčí o napětí mezi amatérskými hledači fosilií, profesionály a majiteli pozemků. Ale od začátku: roku 1978 paleontolog Jack Horner našel v jedné lokalitě centrální Montany fosilní hnízdo obsahující vejce a mláďata “kachních″ dinosaurů. Lokalita byla součástí pozemků Roberta Peebla. Horner pokřtil nalezený druh dinosaurů na počest majitele pozemku Maiasaura peeblesorum. Přes tuto poctu nebyla Peeblova zkušenost šťastná. Jedna z podmínek, kterou Horner dostal, než začal kopat, byla uchovat lokalitu nálezu v tajnosti. To se nestalo a tak se na nalezišti octla média. Následkem publicity prošlo lokalitou r. 1984 přes 3 000 nezvaných návštěvníků. Přeskočme intermezzo, při němž Peeble prodal 600 akrů půdy Nature Conservancy pouze za cenu zemědělské půdy, bez ohledu na její paleontologickou hodnotu. Nature Conservancy zde zřídila rezervaci. V létě 1994 se rodina B. a J. Parkerových se svými syny vydala na výlet organizovaný muzeem v Bozemanu. Po výletě se zatoulali na pozemky, které patřily R. Peeblovi. Zde nalezli v blízkosti cesty kosti albertosaura. Při jejich vykopávání je poškodili tak těžce, že by rekonstrukce dinosura nemusela být úspěšná. Kosti odevzdali v rezervaci a nikoli majiteli pozemku. A aby věci nasadili korunu, kontaktovali tisk, takže Peebles se o objevu dozvěděl z novin. A jedny noviny navíc otiskly nepravdivou informaci, že Peeble pozemek k vykopávkám pronajímá. Rezervace kosti po prohlídce sice vrátila majiteli, ten však zatím nemíní svolit k dalším vykopávkám. Americká Společnost pro paleontologii obratlovců zastává postoj, že nejde o to zabránit amatérům hledat fosilie, ale vzdělat je tak, aby nedocházelo k poškození nálezů. Science 268, 198–199, 1995